- Domů
- Sukulenty
- Schizobasis
- Schizobasis intricata





Schizobasis intricata
Rostlina má ráda slunné stanoviště, snese i polostín.
Zaléváme vždy několik dní po vyschnutí substrátu. V bezlistém stavu nezaléváme.
Rostlina není mrazuvzdorná.
Rostlina vytváří husté, pravouhle větvené stonky, které při suchu zasychají.
Schizobasis intricata patří do čeledi Hyacinthaceae, společně s rody jako Albuca, Drimia nebo Hyacinthus. Uvádí se také pod synonymy Drimia intricata či Anthericum intricatum a v angličtině je známá jako Climbing onion (šplhající cibule). Název rodu vznikl spojením řeckých slov schizein (rozštěpit) a basis (báze), což odkazuje na způsob pukání tobolek, zatímco druhové jméno intricata znamená latinsky „zamotaná“. Jde o africkou cibulovinu rostoucí na dobře odvodněných kamenitých místech na skalách a ve skalních štěrbinách, v nadmořských výškách od 250 do 3540 metrů.
Rostlina vytváří vzpřímené lodyhy, které mohou dorůst až 50 cm délky a výrazně se větví v pravých úhlech. Zralá cibule je světle zelená až nahnědlá, bývá napůl ponořená v zemi a má bílou slupku. Postupně může tvořit menší kopuli seskupených cibulí.
Květy jsou bílé až světle žluté, spíše nenápadné a objevují se v létě. Typické je, že se otevírají především v noci.
Během aktivního růstu potřebuje Schizobasis intricata pravidelnou zálivku, přičemž půda by měla před dalším zalitím mírně proschnout. Jakmile po odkvětu stonek v létě uschne, zálivku je nutné postupně omezit, aby cibule nezačaly zahnívat. Zalévat se znovu začíná koncem zimy nebo na jaře, kdy rostlina obnoví růst, a tento neobvyklý druh může být zajímavou volbou i pro sběratele podobných cibulovin, jako je Bowiea volubilis.