Kalanchoe marmorata
Rostlina má ráda slunné stanoviště, snese i polostín.
Zaléváme vždy několik dní po vyschnutí substrátu. V zimě zálivku omezíme.
Nejméně +1,7 °C, Rostlina není mrazuvzdorná.
Jméno marmorata odkazuje na mramorovanou kresbu listů – tmavé skvrny jsou nejvýraznější při dobrém světle.
Kalanchoe marmorata je druh pocházející z Afriky v pásu od Konga po Etiopii, Súdán a Somálsko, kde se vyskytuje v nadmořských výškách přibližně 1 200 až 2 400 m. Druhové jméno marmorata znamená „mramorovaný“ a odkazuje na typické skvrnění listů. Setkat se lze i s anglickým názvem Penwiper Plant, který naráží na vrstvené tmavě skvrnité listy připomínající savé papíry používané dříve k otírání inkoustu z per. Ve volné přírodě roste na hřebenech kopců s výborným odvodněním, často na pastvinách silně spásaných hospodářskými zvířaty. Rostliny bývají dobře viditelné nad nízkým porostem a skvrnění listů se vykládá i jako možné varovné zbarvení pro denní savce, kteří se živí během dne.
Rostlina má dužnaté šedozelené listy, často fialově skvrnité, a vytváří vzpřímené nebo částečně poléhavé stonky dlouhé přibližně do 20 cm. V přírodě může dorůstat až kolem 1,3 m, v pěstování obvykle zůstává jako menší keříček s pevnou stavbou.
Květy mají štíhlé trubky a jsou převážně čistě bílé, jen zřídka krémové, někdy s lehkým růžovým nádechem a se spodními částmi nazelenalými. Objevují se od zimy do časného jara a bývají uspořádané v květenstvích dlouhých až kolem 30 cm.
Kalanchoe marmorata patří mezi rostliny krátkého dne a kvete tehdy, když má méně než 12 hodin světla denně, proto lze kvetení podpořit i umělým zkrácením dne. Na listech netvoří mladé rostlinky a prospívá na světlém stanovišti v propustném substrátu. Pro milovníky skvrnitých rosltin je Kalanchoe marmorata spolehlivá volba, která udělá dojem hlavně olistěním.