Ceropegia simoneae
Umístíme ideálně do polostínu.
Zaléváme vždy několik dní po vyschnutí substrátu. V zimě zálivku omezíme.
Ideální je pokojová teplota. Rostlina není mrazuvzdorná.
Patří mezi druhy, které mají dva úplně odlišné typy stonků – jeden slouží k růstu, druhý ke kvetení.
Ceropegia simoneae (svícník) byla popsána teprve v roce 1993 profesorem Wernerem Rauhem. Druhové jméno je věnováno Simone Petignat, manželce švýcarského amatérského botanika Hermanna Petignata, kteří se společně účastnili řady Rauhových botanických expedic na Madagaskar. Přirozený výskyt tohoto druhu je znám z lokality Totiara poblíž Tsihombe-Ihado na jihu Madagaskaru, kde roste ve velmi horkých a suchých oblastech v písčito-jílovité půdě.
Tento sukulent patří mezi tzv. dimorfní ceropegie, tedy druhy s výrazně odlišnými vegetativními a květními stonky. Rostlina má převislý až plazivý růst. Vegetativní stonky jsou na dotek měkké, převážně zelené, čtyřhranné a nápadně bradavičnaté, přičemž jsou střídavě zploštělé na protilehlých stranách. Listy jsou krátce řapíkaté a tmavě zelené.
Květy jsou velmi pozoruhodné, zejména v raném stadiu, kdy mají jemné, peříčkovité korunní laloky stočené k sobě. Vyrůstají na tenkých válcovitých stoncích, které se vyvíjejí z vegetativních výhonů, zatímco hlavní stonek se během kvetení zřetelně zvrásňuje. Kvetení probíhá na podzim.
Ceropegia simoneae patří mezi náročnější sukulenty, zejména v zimním období, a nevyžaduje přihnojování. Pokud hledáte sběratelsky zajímavý svícník s neobvyklou stavbou stonků a výraznými květy, tento druh je vhodný spíše pro zkušenější pěstitele.