Aloe millotii
Rostlina má ráda slunné i polostinné místo.
Zaléváme vždy několik dní po vyschnutí substrátu. V zimě zálivku omezíme.
Krátkodobě snese i teploty do -3,9 °C. Rostlina však není mrazuvzdorná.
Jméno Aloe millotii nese po francouzském botanikovi a zoologovi Millottovi, jehož jméno bylo zvěčněno i u některých pryšců či kalanchoí.
Aloe millotii pochází z jihu Madagaskaru, z oblasti Cap Sainte Marie, a její jméno připomíná francouzského botanika a zoologa Millotta, znalce místní flóry. Ze sukulentů je jeho jméno podobně „zvěčněno“ také u euforbie a kalanchoe, které máme na e-shopu. V přírodě roste na skalnatých svazích a snáší i drsnější podmínky, přičemž existují velmi podobné aloe, například Aloe antandroi a Aloe decaryi.
Listy jsou dlouhé, modrošedé a na okrajích jemně zoubkované. Při suchu získávají výraznější žlábkovitý průřez a spodní listy mohou postupně zasychat. Aloe silně odnožuje a vytváří husté trsy na tenkých stoncích, které časem často poléhají až převisají. Rostlina dosahuje výšky zhruba 10 cm, ale jednotlivé výhony mohou být dlouhé až kolem 25 cm.
Květy jsou žlutooranžové a objevují se na květních stopkách. Nakvétat může v různých obdobích roku, nejčastěji však na jaře.
Aloe millotii dobře snáší delší sucho a její vzhled se často výrazně odvíjí od toho, jak je pěstována. Vhodné je světlé stanoviště a propustný substrát, zálivku je lepší držet střídmě. Uvádí se také, že gel z listů má podobné vlastnosti jako gel z Aloe vera a může být používán pro péči o pokožku. Aloe millotii je zajímavá volba pro pěstitele, kteří hledají odnožující aloe s modrošedými listy a převislým růstem.